NEAKTIVNÍ!!! -> Najdete mě na anime-ai.blog.cz (Mitsuki-chan)

Já už nemůžu 12.kapitola

18. listopadu 2012 v 14:47 | Christeen |  Já už nemůžu

Pozn: Tato kapitola je vlastně podle rozhodnutí vás, čtenářů. Rozhodlo se, že bude jejím otcem, já osobně jsem si spíše myslela, že nebude jejím otcem, ale nevadí. Jsem zvyklá psát něco incestního, přestože je to divné. Ale je tomu prostě tak. Někdy se stane, že se do sebe zamilují příslušíci jedné rodiny.
12. Kapitola

Snažila jsem se vydržet za ním nejít. Sestřičky si na mě od něj získaly číslo a ptaly se mně, kde jsem a proč jsem nepřišla. Vždy jsem jim odpověděla, že jsem nemocná. Zvládala jsem to týden. Po týdnu, se mě ona zeptala, proč jsem doma. Přitom se tak zvláštně šklebila. Nevěděla jsem proč, ale nějak jsem jí to nevěřila, to s tím, že Viktor je můj otec. Zeptala jsem se jí znovu, zda je to pravda. Chvíli se to snažila zamluvit, ale nakonec odpověděla, že neví, kdo je můj otec. Prý se v té době milovala s několika muži, což mě naštvalo ještě víc. Okamžitě jsem se oblékla a vyběhla z domu. Běžela jsem celou cestu až k nemocnici. Když jsem přiběhla na jeho pokoj, nikde nebyl. Postel byla ustlaná a ani žádné věci tu neměl. Zhroutila jsem se na zem. Rozplakala se. Najednou se ozval hlas, o kterém bych neřekla, že ho ještě někdy uslyším. Ptal se, proč pláču. Sehnul se ke mně a objal mě. Věděla jsem, kdo to byl. Okamžitě jsem ho objala, protože mi chyběl, ať už to bylo jakkoliv, potřebovala jsem být s ním. Hladil mě po zádech. Zeptala jsem se, proč je oblečený. Pousmál se a řekl, že jde domů na revers. Zrychleně jsem oddechovala, protože jsem předtím běžela. Políbil mě. V ten moment přišli sestřičky. Asi jim došlo, jak to mezi námi je. Nestihla jsem nic říct. Rychle řekly, že sanitka je připravená. Viktor mě zvedl ze země. Stále mě objímal. Nechtěl mě pustit. Z očí mi tekly slzy. Otřel mi je a políbil na nos. Zeptala se, co je pravda na tom, že se s ní miloval. Povzdechl si a řekl, že je to pravda. Okamžitě si mě na sebe natiskl. Neodporovala jsem, protože tu byla šance, že on nemusí být můj otec. Mohl to být někdo jiný. Držel mě v náručí. Podívala jsem se mu do očí a zeptala se ho znova, zda se s ní miloval. Můj pohled vypovídal o tom, že by měl konečně kápnout božskou. Povzdechl si a řekl, že ano. Objímal mě. Z očí mi tekly slzy, musela jsem se mu vytrhnout. Chtěl si mě k sobě přitáhnout, ale já nechtěla. Zeptal se mě, co se děje. Zopakovala jsem to samé, co včera. Díval se na mě vyjeveně. Povzdychla jsem si, ale neřekla jsem mu, že to taky nemusí být pravda. Natáhl ke mně ruku. Já k němu ale ne. Byla jsem zoufalá, potřebovala jsem pomoct, ale nemohla jsem takhle. Chtěla jsem vědět, jak by to asi dopadlo, kdyby opravdu byl můj otec. Odpověděl mi:
"Miluju tě a nic to nezmění." Dívala jsem se na něj nevěřícně. Jemu to bylo zřejmě jedno, tenhle cit pro něj byl důležitější.
"Já tebe taky," Zašeptala jsem. Myslela jsem to vážně, ale ten pocit ě štval. Objal mě. Cítila jsem se v bezpečí. Pak jsem se na něj zahleděla. To otázku jsem musela položit. Zeptala jsem se ho, co když je to pravda. Zajímalo mě to a tohle mě nějak neuklidnilo. Odpověděl, že by mě chtěl do péče, ale já hned řekla, že ona by to nedovolila. Musela jsem ho upozornit, že by to ale na úrovni otce a dcery. Sice jsem nevěděla, jak dlouho by mi to vydrželo mně, nebo jemu. Souhlasil, že by to bylo na téhle úrovni. Nakonec jeho sevření povolilo. Políbil mě na čelo. Usmál se. Já mu úsměv neopětovala. Akorát jsem se s ním rozloučila a šla pryč, spíše jsem se rozběhla. Nesnažil se mě zastavit. Doběhla jsem domů a ona už na mě čekala. Okamžitě jsem jí řekla, že chci zjistit, kdo je můj otec. Přikývla, souhlasila s semnou. Ještě k tomu dodala, že ví jistě, že Viktor je můj otec, protože jistila ještě dřív, než se milovala s těma dalšíma, že je těhotná. Dívala jsem se na ni zděšeně. Z očí mi tekly slzy. Nakonec jsem jí řekla, že chci do péče ke svému otci. Dala mi facku a řekla, že mě s ním už nikdy nenechá. Zavrčela jsem na ni, že on se o mě klidně bude soudit. Na to mi dala další facku a zařvala, že a´t si to zkusí, že u soudu řekne, co jme spolu dělali. Nic jsme jí na to neřekla a vyběhla ze dveří. Nepamatovala jsem si cestu k němu. Vyběhla jsem před dům a rozhlédla se. Nikde nebyl. Věděla jsem, kdo by mi mohl pomoct. Vedle nás bydlela jedna paní, ráda jsem k ní jako malá chodila. Doběhla jsem před její dům. Občas mě vozila do školy. Věděla jsem, že má auto. Vykoukla z okna a když viděla, jak se tvářím, otevřela dveře a běžela za mnou. Okamžitě mě objala kolem ramen a ptala se, co se děje a jestli nechci dovnitř. Pověděla jsem j, že potřebuji odvést. Přikývla, ale když jsem řekla, kam bych potřebovala, tak se zajímala, proč tam chci. Odpověděla jsem jí, že potřebuju mluvit se svým otcem. Už nic neříkala, dovedla mě k autu, co měla v garáži a připnula mě, protože já přes slzy neviděla nic. Otevřela bránu a vyjela autem ven. Pak, když ji zase zavřela a vyjeli jsme. Nakonec jsem zase usnula.
Probudilo mě až šťouchání do mě, protože potřebovala vědět, kam má jet. Poděkovala jsem jí a řekla, že na mě čekat nemusí, že se domů nějak dostanu. Přikývla a řekla, ať se držím. Nakonec odjela. Tady jsem to už znala. Rozeběhla jsem se dlouhou ulicí až k jeho domu, který byl na konci. Bylo tam ticho, až jsem se bála, že není doma, ale jakmile jsem vkročila na štěrk, otevřely se dveře a vyběhl on, Viktor, můj otec. Objal mě a odvedl dovnitř.
Posadil si mě na gauč a odešel do kuchyně. Po chvíli se vrátil s hrnkem v ruce. Podal mi jej. Akorát jsem si ho vzala a položila na konferenční stůl. Sledoval mě. Nakonec jsem se zase opřela o opěradlo. Objal mě a přivinul k sobě. Otřel mé slzy. Odtáhla jsem se od něj. Vypadal smutně. Zeptal se mě, co se děje. Pověděla jsem mu své trápení. Zíral na mě s otevřenou pusou. Zase si mě k sobě přitiskl, už jsem neodporovala. Hladil mě po zádech. Najednou se sklonil k mojí hlavě, jeho rty se dotkly mých. Věděla jsem, že se musím odtáhnout, ale zároveň jsem nechtěla. Chytl mě kolem pasu a přetáhl si mě na klín. Dala jsem mu ruce kolem krku a rty stále nerozpojila. Začal mě líbat. Přitiskl si mě k sobě. Cítila jsem, jak jeho kalhoty tlačí na můj rozkrok, přišlo mi to zvrhlé. Odtáhla jsem se od něj. Zamračil se. Řekl, že je jedno, jak to je, ale s tímhle nic neudělám. Stále jsem mu seděla na klíně. Objal mě a já si položila hlavu na jeho rameno. Najednou jsem cítila, jak mi jeho ruka rozepíná kalhoty. Nesnažila jsem se mu v tom nijak bránit a tak se najednou jeho ruka octla pod mými kalhotkami. Okamžitě do mě jedním prstem vnikl. Vyjekla jsem, protože jsem to nečekala. Hladil mě po zádech dál a prst ve mně pokrčil. Chytl mě za bod G, čímž mě okamžitě přivedl k vrcholu.

Pokračování příště.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám psát dál??

Ano
Ne

Komentáře

1 Ivet P. Ivet P. | 18. listopadu 2012 v 19:56 | Reagovat

Opravdu to nepokračuje dle mých představ ale co se dá dělat,čtenáři rozhodly.Ale nemění to nic na tom že se mi příběh líbí.Těším se na další kapitolku.

2 Christeen Christeen | 18. listopadu 2012 v 19:59 | Reagovat

[1]: Děkuju... Taky jsem si myslela, že to dopadne tak, jak to mám napsané :D

3 Isa Isa | 19. listopadu 2012 v 14:25 | Reagovat

teď to trošku specifikuju...už to nebude jen "super"...
Chci říct, že příběh jako takový je dobrý, bohužel se mi zdá, že sis lehce naběhla s nepoužíváním přímé řeči, jelikož se mi zdá že se kvůli tomu hodně skáče v ději.Sem tam je tam nepřesná dějová linie vzhledem ke skokům v ději jak jsem už psala.
Dál se mi zdá dost hloupé chování její matky a tak-viz to že jí jednou řekne to..pak že neví a najednou to ví určitě..nad tím bych se lehce zamyslela...no a jinak se mi některé drobnosti zdají docela fantaskní vzhledem k tomu jak to doopravdy funguje..
No toť vše po technické stránce :D ale i tak se mi kapča moc líbila :)

4 Christeen Christeen | 19. listopadu 2012 v 14:50 | Reagovat

[3]: Já vím, ale já už nevěděla, jak to napsat a potřebovala jsem se rychle přiblížit ke konci, protože to už hodlám dokončit. Už mě to nějak nebaví, tak to jenom dokončím. Já už nějak přímou řeč nepoužívám, protože mi tam překáží, ale asi ji ještě použiji, jen nevím kdy.

5 ArleneVek ArleneVek | E-mail | Sobota v 15:56 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas breaking of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
Good luck ;)

XRumer20170721

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama