NEAKTIVNÍ!!! -> Najdete mě na anime-ai.blog.cz (Mitsuki-chan)

Já už nemůžu 11.kapitola

15. listopadu 2012 v 1:02 | Christeen |  Já už nemůžu
Pozn: Tato kapitolka je trochu... No nevím, mě přijde zvláštní. Potřebovala jsem se ryche přesouvat v čase. Tentokrát ale vy čtenáři rozhodnete, zda to bude tak, či onak. Doufám, že se vám bude líbit. Příjemné čtení
11. Kapitola

O týden později

Přestala s semnou mluvit úplně. Nijak mi to nevadilo. Doma byl klid. Každé dopoledne jsem odcházela do nemocnice. Na školu jsem se vykašlala úplně. Nechodila jsem tam, protože jsem musela být s ním. Ona to samozřejmě nevěděla, takže jsem byla stále s ním. Sestřičky mě tam vždy nechaly celý den. Byla jsem jim vděčná, tak jsem jim donesla čokoládu. Každé jednu výtečnou čokoládu. Čekala jsem, že jí přijde dopis, že mě vyhodili ze školy, ale ten byl stále v nedohlednu, tak jsem to nechala být. Nijak mě to netrápilo. Po týdnu nechození do školy přeci jen něco přišlo a ona na mě vyjela, kde jsem celý týden byla. Na to jsem jí odsekla, že je jen jediná možnost, když ne doma. Dala mi facku a řekla, že jsem naivní. Do očí jsem jí řekla, že je kráva, co žárlí, že já jsem šťastná a ona není. Zamračila se na mě a dala mi facku a bouchla mojí hlavou o zeď. Zatmělo se mi před očima a záda jsem si sedřela o zeď. Nechala mě na zemi ležet, akorát na mě zařvala, že jsem jí ho ukradla. To mě naštvalo. Podívala jsem se na ni. Otevřela jsem pusu, ale z ní vy vyšlo akorát syknutí bolestí a pak najednou tma.

***
Probrala jsem se až po několika hodinách. Ležela jsme na gauči v obýváku. Malátně jsem se zvedla a zamotala se mi hlava. Ztěžka jsem dosedla na gauč zpátky. Venku byla tma, nechtěla jsem rozsvěcet, tak jsem se odplížila ke schodům a odtud vyšplhala opatrně nahoru na horní patro. Nakonec jsem se dostala do pokoje. Potichu jsem zavřela dveře a rozsvítila lampičku na stole. Budík ukazoval kolem čtvrté ráno. Povzdechla jsem si. Ona právě vstávala do práce. Věděla jsem, že světlo u mých dveří jí prozradí, že jsem vzhůru. Vletěla do mého pokoje a celá… Nevěděla jsem, jak to popsat. Dívala jsem se na ni. Pak otevřela pusu a to co z ní vyšlo, to mě vyděsilo. Řekla, že se s ním milovala, několikrát, po několik týdnů. Já měla být výsledkem toho všeho. Nechtělo se mi tomu věřit, že by byl můj otec. Dívala jsem se na ni. Vypadala, že to myslí vážně. Nevěděla jsem, jestli mi lhal Viktor, nebo ne. Raději jsem ji poslala z mého pokoje a zavřela za ní. Tohle mě dostalo… Byla jsem vzhůru celou noc. Nemohla jsem spát. Nakonec jsem usnula těsně před tím, než měla jít za Viktorem, nebo otcem. Ten den jsem tam nešla.

***
O měsíc později

Viktor se stále neprobral. Nebyla jsem ve škole. Po dalším týdnu, co jsem zjistila tu informaci, jí zavolali, že mi hrozí vyloučení ze školy. Nijak jsem na to nereagovala, přišla za mnou kvůli tomu. Řekla jsem, že mám starost o svého otce, takže se nechci psychicky složit ještě kvůli škole. Myslela jsem, že jim to řekne, že jsem na tom špatně, ale neřekla jim to. Po dalším týdnu přišlo, že mě vyloučili. Neměla jsem z toho těžkou hlavu. Každý den jsem chodila za Viktorem, aniž bych o tom řekla něco. Stejně to věděla. Chodila jsem tam každý den a doufala, že se konečně probudí. Pak jsem tam šla o několik týdnů později. Pokaždé jsem tam usnula. Sestřičky mě vždy budily.
Zase jsem u něj seděla. Nedržela jsem ho za ruku, neodvážila jsem se. Nakonec mi zase hlava klesla na jeho postel. Najednou jsem ucítila pohyb po mých vlasech, to mě probudilo. Zamumlala jsem, jestli už je čas jít domů, ale ozval se jiný hlas, mužský hlas. Zvedla jsem hlavu. Upínal na mě své oči. Pousmála jsem se a řekla, že zavolám sestru. Nedokázala jsem říct, co jsem zjistila, ale byla sem smutná z toho, jak chladně se k němu chovám. Chtěl vědět, jak dlouho spal. To jsme mu řekla. Nakonec jsem pro sestřičku došla. Jakmile se to dozvěděli, mě vytlačili z pokoje a poslali domů. Byli u něj i doktoři. Tak sem odešla domů a seděla na posteli. Přemýšlela jsem o všem. Nakonec jsem začala zase kreslit. Namalovala jsem mu obrázek víly s mým obličejem. Byl v teplých barvách. Líbil se mi, až jsem mu ho málem nechtěla dát. Nakonec jsem ho pro něj schovala. Byla jsem plná pochybností, Nevěděla jsem, kdo z nich mluví pravdu. Nechtěla jsem jim věřit, ani jednomu, přesto Viktorovi jsem věřila nejvíc. Přitom bych se svých citů k němu měla zbavit, jelikož je asi můj otec.
následující den jsem šla za ním. Sestřičky mě dovedly na jiný pokoj. Poděkovala jsme jim a vešla. Sedel na posteli a jedl. Usmál se na mě a já na něj. První, co jsem mu řekla, bylo, že si musíme promluvit, Díval se na mě smutně. Zeptala jsem se ho, jestli se opravdu s ní nemiloval. Odpověděl, že ne a proč se znovu ptám. Ne to jsem mu řekla, co mi řekla ona. Byla jsem nešťastná. Z očí mi tekly slzy. Trápilo ho to. Viděla jsem to na něm. Byl z toho nešťastný, ale co jsem mohla dělat. Sehnula jsem se a políbila ho. Na to jsem mu do úst zašeptala: "Sbohem." V tu chvíli si mě k sobě přitiskl a nechtěl mě pustit. Bránila jsem se, ale nepustil mě. Nosem se mi otíral o mou tvář. Líbilo se mi to, ale musela jsem jít. "Miluji tě," zašeptala jsem a on mě nechal se zvednout. Jeho pohled vypovídal o nešťastnosti. Musela jsem jít. Měl to být náš poslední polibek. Z nemocnice jsem utíkala, jak nejrychleji jsem mohla.
Doma jsem se svalila na postel a plakala do polštáře. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ho opustila. Ale tohle jsem nezvládala. Ona byla v práci. Vzala jsem si žiletku a ušklíbla se. Opět jsme se zamkla ve svém pokoji. Zase jsem si sedla. Ostrá hrana žiletky se mi kousavě zařezávala do jemné kůže na zápěstí. Štípalo to, ale vydržela jsem to. Teklo z těch ran moc krve. Bylo mi to jedno. Lehla jsem si na zem a ležela. V žaludku mi zakručelo. Nějakou dobu jsem nic nejedla, Nechtěla jsem se zvedat, tak jsem na té zemi nakonec usnula. Slzy mi tekly z očí, krev z rány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christeen Christeen | 15. listopadu 2012 v 16:59 | Reagovat

Potřebuji minimálně pět hlasů celkem :)

2 Dee* Dee* | Web | 15. listopadu 2012 v 17:39 | Reagovat

Super :D

3 Bloodynka Bloodynka | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 17:50 | Reagovat

Oh! Perfektné! Ale je mi jej stráááášne ľúto :/ :D

4 Christeen Christeen | 15. listopadu 2012 v 17:52 | Reagovat

[3]: Mě tak trochu ne :D Ale zatím vyhrává to, co chci :D jen budu asi muset poupravit záměr :D

5 Christeen Christeen | 15. listopadu 2012 v 18:27 | Reagovat

Rozhodnuto pro incest, takže já jdu psát :D

6 Ivet P. Ivet P. | 16. listopadu 2012 v 23:02 | Reagovat

Pěkné ;) super pokračování =)

7 Christeen Christeen | 16. listopadu 2012 v 23:24 | Reagovat

[6]: díky :)

8 Dee* Dee* | Web | 17. listopadu 2012 v 20:54 | Reagovat

Na blogu je výsledek kontroly AFFS:

http://fan-vampirediaries.blog.cz/1211/list-of-affs

9 Isa Isa | 19. listopadu 2012 v 14:16 | Reagovat

vzhledem k tomu jk se cítím si mi touhle kapitolkou přímo sedla :D pěkné :)

10 Christeen Christeen | 19. listopadu 2012 v 14:18 | Reagovat

[9]: To jsem ráda

11 Dorothyham Dorothyham | E-mail | Středa v 0:58 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captchas solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? There are a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170718

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama